Pět věcí, které mě naučil můj první triatlon
Můžeš trénovat depa i přechody, můžeš očekávat neočekávané situace, ale teprve závodní poprvé Ti naostro ukáže, zač je toho při triatlonu loket a co Ti opravdu nikdo neřekne, protože si to musíš odžít.
Barbora Topinková pro TRIEXPERT
Příprava depa je komplikovaná jako start raketoplánu
Zkontrolovat stav brzd, připravit optimální převod na vyjetí z depa, přilepit na rám dostatečný počet tyčinek, abys za jízdy mohl/a „loupat perníček“, nainstalovat kolo do stojanu a na něj uložit helmu tak, aby co nejrychleji vklouzla na hlavu. Do pytlíku s nápisem „Bike“ připravuji boty na kolo, poněvadž jsem motoricky plachá a neumím si je zapnout už zacvaknuté do nášlapů až za jízdy. Do pytlíku s nápisem „Run“ připravuji boty na běh a tablety cukru. Na rameni neoprén, v ruce čepičku a brýle na první disciplínu, přehlížím své veledílo a zapisuji si za uši místa uložení věcí v depu, protože označení barevným ručníkem či pentličkou není na velkých akcích dovoleno. Pak si celou trasu procházím ještě jednou a ujišťuji se, že při své otroubenosti nemám boty na běh stále na nohou a čepička na plavání se smutně nekrčí v pytlíku na kolo. Obsedantní jedinci jistě provedou výstupní kontrolu dvakrát až třikrát, odškrtávajíc přitom již v doma připraveném seznamu. Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…můžeme na start.![](https://www.triexpert.cz/Triexpert/media/Ostatni/muj-prvni-triatlon-3.jpg)
Zkušený triatlonista nosí bačkory
Při přípravě depa se triatlonista postupně zbaví všeho materiálu, který logicky rozmístí na předem určené pozice. Na těle a v rukou mu zůstanou jen věci na plavání a triatlonová kombinéza, ve které bude celou dobu závodit. Teprve po důkladné přípravě depa jsem jako nováček zjistila, že moje jediné boty jsou odloženy v pytlíku s označením „Run“ a na start musím z depa doskotačit po půl kilometru střepy posetého dláždění. Zkušení borci se proto poznají nejen podle dostatečně vyvedené muskulatury, ale především podle obutí – na nohou mívají věkem zteřelé žabky či různé typy předpotopních bačkor, které zanechají u vstupu do vody s tichou modlitbou, aby si je konečně někdo odnesl a nejošklivějšího kusu v botníku je zbavil. Ke svému nehynoucímu údivu je po dokončení závodu najdou přesně v místech, kde je zanechali, a v návalu šetrnosti či sentimentality jsou nuceni vzít tento ostudný relikt své závodní kariéry i na příští akci.![](https://www.triexpert.cz/Triexpert/media/Ostatni/depo-2.jpg)
Všechno, co jsi se naučil/a v bazénu, je na otevřené vodě jinak
Hnědozelená hlubina našich řek a rybníků je nepřehledný divný vesmír plný bublinek a plácajících se končetin, z nichž některé útočí na hlavu a brýle zcela záměrně v boji o nejpřímější trajektorii. Domnělá plavecká špička v sedm ráno v Podolí a kličkování mezi babicemi, které ze schválnosti blokují rychlé plavecké dráhy tréninkem stylu „čubička paní Radové“, Tě i přes občasné inzultace z jejich strany nepřipraví na řežbu trvající od startu až k první bójce. Počet utržených facek a kopanců sice na chvostu závodního pole poněkud klesá a dokonce se sem tam najde někdo, kdo společně s vodou a posledními silami vyprskne slova omluvy, ale i tak jsem zjistila, proč se triatlon řadí mezi kontaktní sporty. Vltava má navíc teplotu strouhy vytékající zpod ledovce kdesi v Antarktidě a síla jejího proudu sebere většině plavců síly už jen při snaze udržet se v linii mezi bójkami. Po startovním výstřelu je posun vpřed možný jen pro opravdu skvělé plavce, ostatní hrabou všemi možnými způsoby a poznávají na vlastní kůži teorii relativity - tři sta osmdesát metrů je relativně krátká vzdálenost, ale přesto je na jejich zdolání potřeba zhruba jeden světelný rok. Jako začátečník se uchyluji i ke stylu prsa, jež kromě silové úlevy vytváří díky šířce kopů mezi mnou a dotírajícími soupeři velice vítanou mezeru. Plavání nás do dalšího boje vyplivne s jistým krokem námořníka potácejícího se z dvoudenního tahu, a kdyby nás všichni okolo nefotografovali, škrábali bychom se do depa na mostě Legií po čtyřech.![](https://www.triexpert.cz/Triexpert/media/Ostatni/voda.jpg)
Cokoliv se může pokazit, se opravdu pokazí
V triatlonu je stejně jako v životě třeba vždy očekávat mimořádné události. Murphyho zákon zde platí bez výjimek. Pokud se neutopíš, někdo utopí tebe a ještě Ti přitom vyrobí monokla. Pokud se vyhneš monoklu, poteče Ti celou dobu do brýlí. Pokud nepoteče do brýlí, zadrhne se zip neoprenu a nepůjde sundat. Pokud se nezadrhne zip, zapomeneš, kam jsi si v depu uložil/a věci a triatlon si proložíš orienťákem. Pokud depo zvládneš na jedničku, rozbiješ se při náskoku na kolo, někdo ten pád vyfotí a ještě to vloží s tvým jménem na Facebook. Pokud se nerozbiješ v depu, spadneš v první zatáčce. Pokud nespadneš, píchneš a zjistíš, že jsi si zapomněl/a náhradní duši. Pokud tu duši máš a jsi holka, stejně si ji neumíš vyměnit. Pokud se Ti vyhne defekt, zjistíš, že jsi si na cyklistiku vzal/a málo jídla či bidonů. A pokud odjedeš skvělé kolo, zastaví Tě křeče a vyčerpání při běhu stejně jako mě. Triatlon je vlastně taková ruská ruleta a je jen na momentálním uvážení osudu, kterou katastrofu vyfasuješ dnes. Dobrý závodník se pozná podle toho, že ji bude umět vyřešit. Protože tohle je život. Takže držím pusu a tempo a přes bolest a kašel z nachlazení si v cílové rovince vysprintuji bramborové místo ve své age group.![](https://www.triexpert.cz/Triexpert/media/Ostatni/muj-prvni-triatlon-4.jpg)