Pět věcí, které mě naučil můj první triatlon

Můžeš trénovat depa i přechody, můžeš očekávat neočekávané situace, ale teprve závodní poprvé Ti naostro ukáže, zač je toho při triatlonu loket a co Ti opravdu nikdo neřekne, protože si to musíš odžít.

Příprava depa je komplikovaná jako start raketoplánu

Zkontrolovat stav brzd, připravit optimální převod na vyjetí z depa, přilepit na rám dostatečný počet tyčinek, abys za jízdy mohl/a „loupat perníček“, nainstalovat kolo do stojanu a na něj uložit helmu tak, aby co nejrychleji vklouzla na hlavu. Do pytlíku s nápisem „Bike“ připravuji boty na kolo, poněvadž jsem  motoricky plachá a neumím si je zapnout už zacvaknuté do nášlapů až za jízdy. Do pytlíku s nápisem „Run“ připravuji boty na běh a tablety cukru. Na rameni neoprén, v ruce čepičku a brýle na první disciplínu, přehlížím své veledílo a zapisuji si za uši místa uložení věcí v depu, protože označení barevným ručníkem či pentličkou není na velkých akcích dovoleno. Pak si celou trasu procházím ještě jednou a ujišťuji se, že při své otroubenosti nemám boty na běh stále na nohou a čepička na plavání se smutně nekrčí v pytlíku na kolo. Obsedantní jedinci jistě provedou výstupní kontrolu dvakrát až třikrát, odškrtávajíc přitom již v doma připraveném seznamu. Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…můžeme na start.

Zkušený triatlonista nosí bačkory

Při přípravě depa se triatlonista postupně zbaví všeho materiálu, který logicky rozmístí na předem určené pozice. Na těle a v rukou mu zůstanou jen věci na plavání a triatlonová kombinéza, ve které bude celou dobu závodit. Teprve po důkladné přípravě depa jsem jako nováček zjistila, že moje jediné boty jsou odloženy v pytlíku s označením „Run“ a na start musím z depa doskotačit po půl kilometru střepy posetého dláždění. Zkušení borci se proto poznají nejen podle dostatečně vyvedené muskulatury, ale především podle obutí – na nohou mívají věkem zteřelé žabky či různé typy předpotopních bačkor, které zanechají u vstupu do vody s tichou modlitbou, aby si je konečně někdo odnesl a nejošklivějšího kusu v botníku je zbavil. Ke svému nehynoucímu údivu je po dokončení závodu najdou přesně v místech, kde je zanechali, a v návalu šetrnosti či sentimentality jsou nuceni vzít tento ostudný relikt své závodní kariéry i na příští akci.

Všechno, co jsi se naučil/a v bazénu, je na otevřené vodě jinak

Hnědozelená hlubina našich řek a rybníků je nepřehledný divný vesmír plný bublinek a plácajících se končetin, z nichž některé útočí na hlavu a brýle zcela záměrně v boji o nejpřímější trajektorii. Domnělá plavecká špička v sedm ráno v Podolí a kličkování mezi babicemi, které ze schválnosti blokují rychlé plavecké dráhy tréninkem stylu „čubička paní Radové“, Tě i přes občasné inzultace z jejich strany nepřipraví na řežbu trvající od startu až k první bójce. Počet utržených facek a kopanců sice na chvostu závodního pole poněkud klesá a dokonce se sem tam najde někdo, kdo společně s vodou a posledními silami vyprskne slova omluvy, ale i tak jsem zjistila, proč se triatlon řadí mezi kontaktní sporty. Vltava má navíc teplotu strouhy vytékající zpod ledovce kdesi v Antarktidě a síla jejího proudu sebere většině plavců síly už jen při snaze udržet se v linii mezi bójkami. Po startovním výstřelu je posun vpřed možný jen pro opravdu skvělé plavce, ostatní hrabou všemi možnými způsoby a poznávají na vlastní kůži teorii relativity - tři sta osmdesát metrů je relativně krátká vzdálenost, ale  přesto je na jejich zdolání potřeba zhruba jeden světelný rok.  Jako začátečník se uchyluji i ke stylu prsa, jež kromě silové úlevy vytváří díky šířce kopů mezi mnou a dotírajícími soupeři velice vítanou mezeru. Plavání nás do dalšího boje vyplivne s jistým krokem námořníka potácejícího se z dvoudenního tahu, a kdyby nás všichni okolo nefotografovali, škrábali bychom se do depa na mostě Legií po čtyřech.

Cokoliv se může pokazit, se opravdu pokazí

V triatlonu je stejně jako v životě třeba vždy očekávat mimořádné události. Murphyho zákon zde platí bez výjimek. Pokud se neutopíš, někdo utopí tebe a ještě Ti přitom vyrobí monokla. Pokud se vyhneš monoklu, poteče Ti celou dobu do brýlí. Pokud nepoteče do brýlí, zadrhne se  zip neoprenu a nepůjde sundat. Pokud se nezadrhne zip, zapomeneš, kam jsi si v depu uložil/a věci a triatlon si proložíš orienťákem. Pokud depo zvládneš na jedničku, rozbiješ se při náskoku na kolo, někdo ten pád vyfotí a ještě to vloží s tvým jménem na Facebook. Pokud se nerozbiješ v depu, spadneš v první zatáčce. Pokud nespadneš, píchneš a zjistíš, že jsi si zapomněl/a náhradní duši. Pokud tu duši máš a jsi holka, stejně si ji neumíš vyměnit. Pokud se Ti vyhne defekt, zjistíš, že jsi si na cyklistiku vzal/a málo jídla či bidonů. A pokud odjedeš skvělé kolo, zastaví Tě křeče a vyčerpání při běhu stejně jako mě. Triatlon je vlastně taková ruská ruleta a je jen na momentálním uvážení osudu, kterou katastrofu vyfasuješ dnes. Dobrý závodník se pozná podle toho, že ji bude umět vyřešit. Protože tohle je život. Takže držím pusu a tempo a přes bolest a kašel z nachlazení si v cílové rovince vysprintuji bramborové místo ve své age group.

Bojuje se až do konce a o každý flek

Cokoliv se může pokazit, to se opravdu může pokazit. Po pětiměsíčním tréninku mě medaile minula o jednu minutu. Můžu to svést na nachlazení a výrazně lepší soupeřky, ale pravda je taková, že jsem si nezjistila, kolik žen startuje v mé skupině. V balíku dvou stovek plavců na startu mi jako dívce, která celý život získávala ocenění leda při chemické olympiádě nebo poznávačce lesního ptactva, vůbec nepřišlo na mysl, že bych mohla mít nějakou šanci na umístění ve sportovním klání. A že vzhledem k příjemnému hodnocení triatlonových výsledků ve věkových skupinách nás ve skutečnosti proti sobě závodí jen sedm. Kdybych si tohle včas uvědomila, určitě bych svoji kůži v běžecké části nedala tak lacino. Protože já vím, kde a kým jsem byla předběhnuta. A taky vím, že kdyby mi tohle došlo dříve, vidina pódia by z mého zmordovaného těla ještě pár posledních jiskřiček vydolovala. Příště už tuhle chybu neudělám a pro jistotu se budu prát o každý flek. V případě nouze zakousnu cokoliv, co se bude tvářit, že je rychlejší než já. I kdyby to byla tramvaj.               Barbora Topinková pro TRIEXPERT