Od dětství se,
Lucka, pohybuje ve světě sportu a za nejlepší roky považuje čas strávený v sedle rychlých motocyklů. Vloni nastoupila do TRIXPERTu a hned zkraje svého působení před ní stojí nelehký úkol. V běžecké speciální
prodejně Anděl vybudovat kvalitní fungující tým, který bude poskytovat maximální servis našim zákazníkům. Více v rozhovoru
Jak a kdy jsi začala pracovat v TRIEXPERTu?
Před TRIEXPERTem jsem pracovala v HIKO sportu, kde to přestalo klapat v týmu a kromě toho to také byla práce ve výrobě a já už nechtěla být zavřená v jedné místnosti a potřebovala jsem mezi lidi, tak jsem začala hledat něco jiného. Na internetu jsem našla inzerát, sešla se s majitelem Honzou Lepierem a domluvili jsme se na nástupu. Což bylo na podzim loňského roku.
Znala jsi TRIEXPERT předtím?
Tuto značku znám celkem dlouho, nakupovala jsem tam vybavení na běh a vlastně se mi vždycky líbil koncept a zaměření této firmy.
Jaké byly první dny v této nové práci?
Myslím, že v pohodě. Jsem zvyklá komunikovat s lidmi, od malička se pohybuji ve sportovním prostředí, což jsou základní předpoklady pro tuto práci. Nejdřív jsem byla v rámci zaučení dva týdny v prodejně na Floře a potom jsem se přesunula na běžeckou prodejnu na smíchovském Andělu.
Začátek letošního roku je v TRIEXPERTu období personálních změn. Jak to vnímáš?
Poměrně dost se mě to týká. Prodejna na Andělu je v očích majitele vlajkovou lodí a je zapotřebí zde mít kvalitní pracovní tým. Nynější vedoucí prodejny Jakub Mach se vrací za měsíc do Brna, což mě velice mrzí, protože jsme si sedli nejen jako kolegové a jsou z nás i přátelé. Takže je přede mnou teď velká výzva zaučit nové lidi a vybudovat nový fungující tým.
Což určitě nebude jednoduchá záležitost..
To asi ne. Na druhou stranu je dobré, že mohu formovat tým hned od začátku podle mých představ a představ majitele Honzy Lepiera.
Každodenně k vám přichází mnoho zákazníků s požadavkem koupi nových běžeckých bot, běžecké diagnostiky a konzultací ohledně tréninku a dalších věcí..
Ano. Jsem ráda, že přicházím do kontaktu s lidmi (mnohdy začínajícími sportovci), kterým můžu předat svoje zkušenosti a poradit jim.
Říkáš, že jsi vyrůstala v prostředí sportu. Jakým odvětvím ses věnovala?
Hrála jsem házenou, tenis, několik let se věnovala sportovní gymnastice. Můj táta je nadšenec do motoristických sportů, takže jsem s ním od malička jezdila po závodech a bylo jasné, kam to bude dále směřovat, až dosáhnu patřičné zkušenosti. V roce 1998 jsem usedla za řídítka Hondy RS125 a věnovala se po dobu 3 let silničním závodům motocyklů v rámci mistrovství republiky, kde jsem obsadila v roce 1999 celkově 5. místo.
Což pro ženu není úplně obvyklý sport. Vyžaduje speciální schopnosti a velkou dávku odvahy a riskování. Jaké to bylo a proč jsi skončila?
Byly to doposud nejkrásnější léta v mém životě. Kolem mě se pohybovalo mnoho skvělých lidí a zažili jsme parádní zážitky. Myslím, že mě to velmi kvalitně připravilo do života. Pro ukončení kariéry jsem se rozhodla ve 22 letech. Začala jsem se víc bát a to nebylo dobré. Měla jsem mnoho nepříjemných pádů, ale nikdy se mi nic zásadního nestalo.
V současné době se věnuješ překážkovým závodům typu Spartanrace. Co tě na tomto sportu baví?
S partou kamarádů v našem teamu "Marná snaha":-) objíždíme seriál podniků OCR a Gladiator race. Je to skvělá zábava a vyžaduje to všestrannost.
Jaký je tvůj vztah k běhání?
V mé profesi je důležité mít k běhu kladný vztah, což pro mě není problém. Bydlím v Řevnicích a často vyrážím na dlouhé výběhu do brdských lesů. Je to výborný relax, vyčištění hlavy a příprava na zmiňované překážkové závody.
Jaké máš plány pro rok 2018?
Jak jsem říkala, prioritou je konsolidovat pracovní tým u nás na prodejně a v rámci sportování si co nejlépe užít každý závod a posunout moje hranice zase o kus dál.
