Jsem rád, že loňský výsledek nebyla náhoda, říká stříbrný Brunner po Spartathlonu
Elitní český ultramaratonec vybojoval s podporou TRIEXPERTu fantastické druhé místo na legendárním Spartathlonu. Porci 245 kilometrů z Atén do Sparty zvládl za necelých 23 hodin, čímž se dostal mezi ultra světovou smetánku, mezi esa jako je Scott Jurek či Yannis Kouros. O přípravě, souboji o stříbro a závodní atmosféře jsme se bavili v našem rozhovoru.
Dají se popsat tvé pocity, když jsi dobíhal do cíle letošního Spartathlonu na druhém místě v čase 22:49?
Emoce se popsat nedají, ty se musí prožít. Nejhezčí pro mě byl v tomhle směru můj první Spartathlon. Ale to se už opakovat nedá. Když jsem tehdy probíhal cílem, tak jsem brečel, byl to nejemotivnější zážitek z běhání. A nic ho zatím nepřekonalo. Ani ty medailová umístění. Ukázalo se mi z toho, že na Spartathlonu je vítězem každý kdo doběhne. Jasně tedy, že jsem byl šťastný, že to vyšlo.
Ani letos se ti bohužel v průběhu roku nevyhnula zranění. Stihl jsi vše doléčit a být na startovní čáře připraven?
Jakýkoliv zdravotní problém jsem si nepřipouštěl, bral jsem to tak, že je všechno ok a že to tak bude i během závodu. A tak to taky bylo.
Pojďme k průběhu samotného závodu. O medailové pozice jste s domácím Řekem Siderisem sváděli dramatickou bitvu až do samotného závěru…Kdy jsi uvěřil, že to cinkne stříbrem?
Posledních asi 40 km bylo opravdu “závodních”. Řek mě doběhl a vzápětí mi zmizel vepředu ve tmě. Měl zhasnutou čelovku a já ho neviděl, že je za mnou, stejně tak jsem nevěděl, o kolik mi utekl. Až po několika km jsem ho znovu zahlédl před sebou, což mě samozřejmě zase nakoplo a docvakl jsem ho a předběhl zase já. Takhle jsme se párkrát vystřídali až asi na 15 km před cílem, kde kolem mě proběhl fakt rychle. V tu chvíli už jsem se tak nějak smířil s tím, že budu bojovat o udržení třetího místa. Bál jsem se, že mě dotáhne ještě v tu chvíli čtvrtý Japonec Ishikawa (letošní mistr světa v běhu na 24 hodin). Nemohl jsem si tedy dovolit zpomalit. Asi 9 km před cílem se ale najednou objevila postavička s čelovkou kousek přede mnou. A to bylo znamení k boji. Kořist na dosah. A tak jsem vyrazil za vůní krve oběti. Okolo Řeka jsem se prohnal a on jen bezmocně natáhl ruku, abychom si plácli. Popřáli jsme si štěstí. Aby už neměl náladu nic zkoušet, tak jsem mu radši řekl, že se uvidíme ve Spartě a ať se už nehoní, že je za námi 20 minut mezera na Japonce. Vynechal jsem dvě občerstvovačky a běžel asi nejrychlejší kilometry celého závodu. Asi 4 km před cílem, když jsem se ohlížel, tak na mě zavolal policajt, co jel vedle v autě, že mám náskok 4 minuty. V tu chvíli už jsem tušil, že to bude dobrý. Nakonec z toho bylo 9 minut náskoku.
Prošel sis během závodu výraznější krizí? Jak se ti jí podařilo překonat?
Žádnou hodně velkou krizi jsem neměl. Snad jen před Korintem okolo 80.km na mě trochu dolehla únava, pár kilometrů jsem zpomalil a soupeřil se žaludkem. Na dlouhém ultra je ale fajn to, že většinou každá krize dřív nebo míň odezní a je to zase dobrý. A to se taky stalo.
Během takto dlouhých závodů je alfou a omegou pravidelný přísun energie. Co jsi jedl a pil?
Použil jsem vlastní zásoby - ionťák, energetické tyčinky a koncentráty, agávový sirup. Jednou jsem si vzal trochu rýže, jednu polívku a jednu bramboru z pořadatelských občerstvovaček. Za celý závod jsem vypil 44 třetinkových lahví ionťáku.
Měl jsi na trati support?
Měl jsem jeden neočekávaný support. Pár dní před závodem se mi ozval Aleš Sedlák, že bude pracovně v Aténách a má v plánu půjčit auto a jet se podívat podle trati. Byl s námi na startu, pak si vyřídil svoje pracovní povinnosti a na 170.km závodu mě uvítal na checkpointu. Bylo to fajn, nemohl mi sice nijak pomáhat s občerstvením, ale velkou pomocí bylo to, že mi hlásil odstupy mezi mnou a ostatními. Popojížděl pak až do Sparty. On byl tím prvním, s kým jsem si v cíli česky pokecal.
Jak jsi vnímal atmosféru a diváckou kulisu?
Atmosféra Spartathlonu je vždy perfektní. Je to taková ultramaratonská olympiáda. Běžci tam spolu tráví celý týden, jsou pohromadě na několika společných akcích. Řekové podél trati jsou taky bezvadní fanoušci. Na několika místech jsou v řadě za sebou děti a nastavují ruce, takže běžíš a s každým si plácneš, občerstvovačky bývají ve vesničkách na náměstí, takže je tam celou noc dost lidí, kteří popíjí, baví se a u toho povzbuzují. No a cíl ve Spartě? - To je ta krásná třešnička.
Oproti loňsku jsi zkrátil svůj výsledný čas o téměř 80 minut, prolomil jsi metu 23 hodin a zaznamenal čas v první desítce historických tabulek. Prostě paráda. Jak hodnotíš tento výkon a výsledek?
Jsem maximálně spokojený. Před závodem jsem říkal, že si myslím, že mám na to běžet o hodinu líp než loni. A to se ukázalo. Ačkoliv to byl velmi smělý plán, povedl se. Zapsal jsem se do historické tabulky jako pátý běžec, co to dokázal uběhnout pod 23 hodin. Je pro mě neskutečné, že v této TOP5 jsou jména, která znamenají absolutní elitu ultra: Yannis Kouros (4xpod 23hodin), Scott Jurek, Ivan Cudin. No a z letošního roku vítěz Sorokin a já. A vlastně nakonec těsně pod 23 hodin běžel i třetí Sideridis. Výsledkově to byl rekordní ročník. Pod 23 hodin se v historii běželo jen 6x a vždy pouze jeden běžec. A 4x to byl Yannis Kouros, držitel několika světových rekordů od 24hodin dál. Téměř vždy by za ten můj čas bylo zlato. No a letos jsme to tak dupali, že je to stříbro. Neskutečný. Jsem prostě spokojený s tím, že se ukázalo, že ten loňský výsledek nebyla ojedinělá náhoda.
V čem tě na tomto závodě podpořila firma TRIEXPERT?
TRIEXPERTmi od začátku léta dává k dispozici boty. Aktuálně běhám v Hoka One One. Vyhovují mi. Díky TRIEXPERTu jsem měl i možnost absolvovat v jejich laboratoři začátkem července vyšetření laktátového prahu, takže jsem mohl přesně zoptimalizovat tréninková tempa aktuální situaci.
Jak velká byla tvoje pozávodní únava a jak budeš regenerovat?
Nohy mě bolí ještě teď. Dal jsem jim docela dost zabrat. Takže teď jim dám trochu volnosti, pár dní úplný klid a pak se pomalu zase rozeběhnu. Mám naplánovaný na podzim i lázně, takže se dám tak trochu do servisu, abych ještě nějakou dobu vydržel.
.jpg.aspx "thumbnail-(1).jpg")
Ani letos se ti bohužel v průběhu roku nevyhnula zranění. Stihl jsi vše doléčit a být na startovní čáře připraven?
Jakýkoliv zdravotní problém jsem si nepřipouštěl, bral jsem to tak, že je všechno ok a že to tak bude i během závodu. A tak to taky bylo.
Pojďme k průběhu samotného závodu. O medailové pozice jste s domácím Řekem Siderisem sváděli dramatickou bitvu až do samotného závěru…Kdy jsi uvěřil, že to cinkne stříbrem?
Posledních asi 40 km bylo opravdu “závodních”. Řek mě doběhl a vzápětí mi zmizel vepředu ve tmě. Měl zhasnutou čelovku a já ho neviděl, že je za mnou, stejně tak jsem nevěděl, o kolik mi utekl. Až po několika km jsem ho znovu zahlédl před sebou, což mě samozřejmě zase nakoplo a docvakl jsem ho a předběhl zase já. Takhle jsme se párkrát vystřídali až asi na 15 km před cílem, kde kolem mě proběhl fakt rychle. V tu chvíli už jsem se tak nějak smířil s tím, že budu bojovat o udržení třetího místa. Bál jsem se, že mě dotáhne ještě v tu chvíli čtvrtý Japonec Ishikawa (letošní mistr světa v běhu na 24 hodin). Nemohl jsem si tedy dovolit zpomalit. Asi 9 km před cílem se ale najednou objevila postavička s čelovkou kousek přede mnou. A to bylo znamení k boji. Kořist na dosah. A tak jsem vyrazil za vůní krve oběti. Okolo Řeka jsem se prohnal a on jen bezmocně natáhl ruku, abychom si plácli. Popřáli jsme si štěstí. Aby už neměl náladu nic zkoušet, tak jsem mu radši řekl, že se uvidíme ve Spartě a ať se už nehoní, že je za námi 20 minut mezera na Japonce. Vynechal jsem dvě občerstvovačky a běžel asi nejrychlejší kilometry celého závodu. Asi 4 km před cílem, když jsem se ohlížel, tak na mě zavolal policajt, co jel vedle v autě, že mám náskok 4 minuty. V tu chvíli už jsem tušil, že to bude dobrý. Nakonec z toho bylo 9 minut náskoku.
Prošel sis během závodu výraznější krizí? Jak se ti jí podařilo překonat?
Žádnou hodně velkou krizi jsem neměl. Snad jen před Korintem okolo 80.km na mě trochu dolehla únava, pár kilometrů jsem zpomalil a soupeřil se žaludkem. Na dlouhém ultra je ale fajn to, že většinou každá krize dřív nebo míň odezní a je to zase dobrý. A to se taky stalo.
Během takto dlouhých závodů je alfou a omegou pravidelný přísun energie. Co jsi jedl a pil?
Použil jsem vlastní zásoby - ionťák, energetické tyčinky a koncentráty, agávový sirup. Jednou jsem si vzal trochu rýže, jednu polívku a jednu bramboru z pořadatelských občerstvovaček. Za celý závod jsem vypil 44 třetinkových lahví ionťáku.
Měl jsi na trati support?
Měl jsem jeden neočekávaný support. Pár dní před závodem se mi ozval Aleš Sedlák, že bude pracovně v Aténách a má v plánu půjčit auto a jet se podívat podle trati. Byl s námi na startu, pak si vyřídil svoje pracovní povinnosti a na 170.km závodu mě uvítal na checkpointu. Bylo to fajn, nemohl mi sice nijak pomáhat s občerstvením, ale velkou pomocí bylo to, že mi hlásil odstupy mezi mnou a ostatními. Popojížděl pak až do Sparty. On byl tím prvním, s kým jsem si v cíli česky pokecal.
Jak jsi vnímal atmosféru a diváckou kulisu?
Atmosféra Spartathlonu je vždy perfektní. Je to taková ultramaratonská olympiáda. Běžci tam spolu tráví celý týden, jsou pohromadě na několika společných akcích. Řekové podél trati jsou taky bezvadní fanoušci. Na několika místech jsou v řadě za sebou děti a nastavují ruce, takže běžíš a s každým si plácneš, občerstvovačky bývají ve vesničkách na náměstí, takže je tam celou noc dost lidí, kteří popíjí, baví se a u toho povzbuzují. No a cíl ve Spartě? - To je ta krásná třešnička.
Oproti loňsku jsi zkrátil svůj výsledný čas o téměř 80 minut, prolomil jsi metu 23 hodin a zaznamenal čas v první desítce historických tabulek. Prostě paráda. Jak hodnotíš tento výkon a výsledek?
Jsem maximálně spokojený. Před závodem jsem říkal, že si myslím, že mám na to běžet o hodinu líp než loni. A to se ukázalo. Ačkoliv to byl velmi smělý plán, povedl se. Zapsal jsem se do historické tabulky jako pátý běžec, co to dokázal uběhnout pod 23 hodin. Je pro mě neskutečné, že v této TOP5 jsou jména, která znamenají absolutní elitu ultra: Yannis Kouros (4xpod 23hodin), Scott Jurek, Ivan Cudin. No a z letošního roku vítěz Sorokin a já. A vlastně nakonec těsně pod 23 hodin běžel i třetí Sideridis. Výsledkově to byl rekordní ročník. Pod 23 hodin se v historii běželo jen 6x a vždy pouze jeden běžec. A 4x to byl Yannis Kouros, držitel několika světových rekordů od 24hodin dál. Téměř vždy by za ten můj čas bylo zlato. No a letos jsme to tak dupali, že je to stříbro. Neskutečný. Jsem prostě spokojený s tím, že se ukázalo, že ten loňský výsledek nebyla ojedinělá náhoda.
V čem tě na tomto závodě podpořila firma TRIEXPERT?
TRIEXPERTmi od začátku léta dává k dispozici boty. Aktuálně běhám v Hoka One One. Vyhovují mi. Díky TRIEXPERTu jsem měl i možnost absolvovat v jejich laboratoři začátkem července vyšetření laktátového prahu, takže jsem mohl přesně zoptimalizovat tréninková tempa aktuální situaci.
Jak velká byla tvoje pozávodní únava a jak budeš regenerovat?
Nohy mě bolí ještě teď. Dal jsem jim docela dost zabrat. Takže teď jim dám trochu volnosti, pár dní úplný klid a pak se pomalu zase rozeběhnu. Mám naplánovaný na podzim i lázně, takže se dám tak trochu do servisu, abych ještě nějakou dobu vydržel.
člen skupiny MILT
2023 © TRIEXPERT